Vzdělání jsem brala vždycky velmi vážně. Vydělávání sebe mě velmi bavilo, takže taky abych se přiznala, chození do školy pro mě bylo vlastně odměna. Bavilo mě učení, a hlavně jsem si dávala záležet na tom, abych opravdu pěkně psala. Bavilo mě psát ale taky číst. Takže jsem si řekla, že až vychodím základní školu, tak půjdu na gymnázium. Na gymnázium jsem se potom učila taky velmi dobře. Gymnázium mě bavilo, protože jsem stále toužila po tom, že jednoho dne taky vystuduji vysokou školu. Vzdělání pro mě bylo opravdu vším a na prvním místě. Dávala jsem raději přednost učení, než abych někdy chodila s přáteli někam třeba pít alkohol anebo tancovat, bavit se tak jak se má.
Neměla jsem moc ráda ani diskotéky a různé podobné zábavy. Raději jsem doma seděla s knihou a četla jsem třeba až do půlnoci. Taky jsem měla ráda takové ty vědecké knihy a encyklopedie. Protože jsem měla taky ráda vzdělávací knihy, později jsem si taky začal psát svůj vlastní deník. A byl to deník o tom, jaké knihy si mám ještě přečíst nebo jaké už mám přečtené.
Taky si pamatuji, jak jsem jedno na vysoké škole pozná velmi milého kluka. A ze začátku to nebyla taková láska na první pohled, ale později se z toho vyvinulo něco víc. A byla jsem velmi ráda, když i on vzdělání hodně vážně. Takže jsme s vlastně studovali spolu vysokou školu, a ještě jsme spolu chodili na rande. Myslím si, že to bylo opravdu nejkrásnější období mého života a já jsem si opravdu nemohla vybrat lépe. A hodně moc mě to bavilo a já jsem si říkala, že tohle mám za odměnu, že jsem se velmi pilně a pečlivě učila. A vám taky záleží hodně na vzdělání? Nebo je vám to jedno? Protože opravdu mnoho lidí, kterým je vzdělání úplně fuk. Já bych si taky moc přála, aby mé děti v budoucnu měly rádi učení a školu obecně. Jenže do ničeho nikoho nutit nebudu.
