Nejčistším a nejpřirozenějším zdrojem výroby elektrické energie jsou větrné, solární a větrné elektrárny. V současné době však tvoří pouze zlomek z celkové produkce elektřiny. Lidé jsou zkrátka energeticky nároční a vyžadují využít spalování fosilních paliv a energii rozpadu radioaktivních prvků. I přes dominanci jaderné energetiky však kapalinové zdroje představují důležitou součást celého procesu, zejména v období energetické špičky a s využitím jejího stabilního nepřetržitého procesu dodávky elektřiny do rozvodné sítě.
Energie vody působí na lopatky důmyslně konstruované turbíny, tím ji roztáčí a následně je pohybující se lopatkové kolo spojeno s generátorem, v němž se otáčí mohutná cívka v magnetickém poli. Generátor pak produkuje buď střídavý elektrický proud (alternátor) anebo stejnosměrný (dynamo).
Jak rozdělujeme vodní elektrárny
Přehradní, neboli akumulační zdroje – využívají přirozeného spádu pod přepad přehradních hrází. Voda dopadá na lopatková kola Francisových nebo Kaplanových turbín. V České republice je za tento typ možno považovat např. přehradní nádrž Lipno, Orlickou přehradu, Slapskou přehradu, jež jsou součástí kaskády přehrad na řece Vltavě.
Přečerpávací vodní elektrárny – ty vyrovnávají potřeby energetické špičky v elektrické rozvodné síti pomocí dvou vodních nádrží. Při přebytku energie v síti si přehrada vodu přečerpá do horní nádrže a zpětným spádem vody pak ve špičce elektřinu dodává. V České republice je velmi významným energetickým zdrojem elektrárna Dlouhé stráně v Jeseníkách.
Derivační zdroje, neboli náhonové – využívají principu spádu vody uměle vyrobeným kanálem, tzv. náhonem na běžící turbínu. Náhony se dříve hojně stavěly nad říčními jezy, kde se voda vháněla na mlýnské kolo, a některé z nich se dnes využívají i k výrobě elektřiny.
Jezové, neboli průtočné – samotný název napovídá, že jde o nadržovanou vodu v jezech na říčních tocích, a v těchto místech je spád vody zdrojem výroby elektřiny. Většinou se jedná o méně výkonné turbíny pro lokální (místní) objekty. Příkladem takového zařízení je malá vodní elektrárna na Lužnici na jezu Soukeník mezi městy Tábor a Sezimovo Ústí.
