I díky podnikatelům se dnes máme daleko lépe, než jak jsme se měli za mých mladých let. Jak si totiž možná i vy pamatujete, pokud jste už trochu starší lidé, za minulého režimu bylo všechno jinak. Tenkrát tu byly samé státní podniky nebo družstva, a tam všude se vyrábělo podle plánů, které určil někdo nahoře. A k čemu to vedlo?
– Někdy chtěli spotřebitelé víc, než bylo naplánováno. A pak se zboží nedostávalo na všechny. A kdekdo měl smůlu.
– Někdy se plán nesplnil. A i pak se to nějak zařídilo, aby zaměstnanci dostali svoje výplaty a prémie. A ke koupení toho bylo rázem ještě míň.
– Nebo se naplánovalo, že se vyrobí tolik a tolik toho a toho. A když o takový výrobek nebyl zájem a nikdo si ho nechtěl kupovat? Nic se nezměnilo. Podnik vyráběl podle plánu dál, jeho výrobky putovaly do skladů a pak se časem zlikvidovaly. Protože je nikdo nechtěl. Ale výrobci si přesto vydělali, protože splnili plán. Stát to vyrovnal.
– A když se nedodal materiál, nebyly pohonné hmoty, obaly a tak? Nic se nedělo. I tak si lidi vydělali, i když na trh nedodali nic, protože se v práci mohli jenom povalovat.
– Stát všem zaručoval práci a nutil všechny chodit do práce. Takže se nikdo nepředřel. Měl svůj jistý tabulkový plat, a kdyby se mu v práci nelíbilo, vždycky měl kam jít a kde dostal to své jisté tabulkové.
Změnilo se to až ve chvíli, kdy přišel před třemi desítkami let kapitalismus a začalo se podnikat. Protože ti, kdo pracují u soukromníka, už si na sebe musí vydělat. Socialistický šlendrián už se tu netrpí.
Ale často není ani dneska všechno takové, jaké by to mělo být. I mezi podnikateli je kdekdo, koho můžeme označit za odpad, kdo by měl zkrachovat a třeba i skončit za mřížemi. Jenže často se tak nestane. Vždyť stačí, když je všechno zformulované tak, aby to bylo právně nenapadnutelné, a může se takzvaně podnikat ke škodě lidí.
Podívejte se třeba do časopisů TV Max. Kromě programů televizí je tam vždycky i reklama na zázračné přípravky. Vždycky takové, které jsou určené pro lidi, kteří trpí závažnými zdravotními problémy a v nouzi se jako tonoucí i stébla chytají. Naděje, která se nenaplní. Protože se vždycky jedná o něco, co je jen potravinový doplněk a tak to stěží zabere. Ale podvedený se těžko ubrání, když je ten text nenapadnutelný. Slibuje, ale vlastně neslibuje, podvod nelze prokázat. A lidi tak určitě v zoufalství platí a doplácejí na to. Protože už nemáme socialismus, kdy by se takové podnikání zakázalo a takový podnikatel skončil právem za mřížemi.
